Něco o nás

Lásce k bulíkům jsem propadla zhruba ve 12 letech a svého prvního bulíčka jsem si pořídila o 10 let později. Vždy jsem o bulíkovi snila jako o velkém bílém psu, ale vyšlo to nakonec trošku jinak. První fenku, Smokie, jsem si koupila v roce 1998 a vůbec nebyla bílá, ani veliká, ale černá s žíháním s bílými znaky a byla hubená. Ani jsem nepomýšlela na to, že bych někdy odchovávala štěňátka. Až mě kamarádka chovatelka přesvědčila, ať si zaregistruju chovatelskou stanici a tak se taky stalo. Se Smokie jsme se zúčastnily jediné výstavy, dostala D, protože měla špičáky píchlé do patra. Později se ukázalo, že měla i nemocné srdíčko. Proto tedy nikdy nezmohutněla, neměla na to ani dost času, přesně ve dvou a čtvrt letech umřela.

Ani ne po dvou měsících následovala druhá fenečka, Zera, a ta taky nebyla bílá, ale žíhaná s bílými znaky a malá, spousta lidí se mě ptalo, jestli to není minibulík, no moc nenarostla. Zahájily jsme "výstavní kariéru" :-), uchovnila jsem ji, ale ani u ní se mi nepodařilo odchovat štěňátka. Nyní je vykastrovaná (po háráních trpívala na falešné březosti) a užívá si už důchodového věku :-).

A konečně se mi splnil můj sen, pořídila jsem si bílou fenečku, jmenuje se Shadow, sice není čistě bílá, jak jsem vždycky chtěla, ale má na levém oku monokl, ale i tak je krásná. Na výstavách se nám zatím moc nedaří, byla pouze uchovněna. Ale splnil se mi další sen, v létě měla Shadynka 7 nádherných štěňátek a je tedy zakladatelkou mého chovu.

Naše smečka tedy čítá dvě fenky. Co to jde, snažíme se navštěvovat coursingy (Zeruška běhá jen tréninky), Shadý má vyběhanou licenci, ale zatím se nám nepodařilo se účastnit žádného závodu (mj. kvůli mateřským povinnostem :-) ).

Se Zeruškou jsme obnovily návštěvy výstav, stala se již veteránšampionem ČR a Shadý absolvovala pár výstav, nejlepší hodnocení bylo V1.